Akce

        Vítejte  všichni  vzestoupení  z HU-1  ve  vyšších  HU !           25. března 2023 vás zveme na Seminář práce s Vyšším Já          v prostředí nové  reality                

Detaily a přihlášení zde

Zpráva z Ráje

Den I.

Psal se pátek 15. července 2022 a v kempu Křineč se začali po obědě sjíždět účastníci víkendové akce Pohybem ke zdraví s Midgardem.

Po průběžném vzájemném přivítání se přijíždějících s již přijetými se začíná postupně rodit naše stanové městečko na čerstvě posečené louce s hebkým travním kobercem. Největším stavěčem je Jožínek Grün, který se ve stanových systémech rychle zorientoval a pomáhal kde komu vyřešit rébus tyčí a stanoviny.

Jako poslední dorazila děvčata ze Slovenska, Evka a Ivka. Z Bánské Bystrice byla cesta dlouhá, ale péče ve stanovém městečku jim rychle vrátila elán a sílu dobudovat si bydlení, než se setmí.

K večeři se začali scházet i další účastníci akce, kteří bydleli v chatkách okolních kempů a byli již zabydlení, nebo dorazili z nedalekých míst, kde byli ubytovaní.

Se soumrakem se vytvořila na louce při okraji stanového městečka diskusní skupina a začaly padat otázky související s pořady Midgardu. A nechyběla ani ta nejčastější: ". . . Kdy už tam budeme?"

Páteční společný večer ukončila padající rosa a chlad. Vytvořily se ještě malé skupinky nespavců, které diskutovaly v hloučcích před stany, ale "rozjíždějící" se drogová párty ve vedlejším kempu Nebe přehlušovala všechny a vše.

Čerstvě vakcinované potácející se mladé osoby v rytmu jakýchsi černošských domorodých songů měly výdrž do dvou ráno a pak jsme všichni, oni i my usnuli vyčerpáním v chladu noci probdělé . . .

Den II.

Slíbená rozcvička v 6:30 hodin se nekonala pro rušení nočního klidu a tak se vstávalo o hodinu později. To prořízl  ranní čerstvý vzduch zvuk trumpety oznamující, že je čas na vstávání a přípravu, protože dorazilo čerstvé pečivo . . .

Za vším hledejte Jožínka . . .

Stavy se doplnily, přijeli další účastníci. Po snídani se začala utvářet skupina pěších posluchačů k turistické tůře. Začalo být jasné, že výkonnost i zájem o to, "co uvidíme" vytvoří několik skupin, které vyrazí za svým cílem, některé se spolu potkají a s některými se sejdeme my kolisté na Valdštejně.

Ze dvou nabízených tras zvítězila Vidět krásy Českého ráje z výšky a nadhledu. To znamená vyjet na Hrubou skálu a pak si to užít z několika vyhlídek cestou na hrad Valdštejn.

Tam jsme se také měli sejít s některými skupinkami turistů, kteří se na Valdštejn vypravili. Klíčová byla dvě místa, zámek Hrubá skála a hrad Valdštejn.

Bylo těsně před desátou a někteří zjistili nedostatky na svých strojích. A tak Lenka byla zachráněna díky šikovným rukám Jožínkovým a také proto, že se u Petra Václava vždy nějaká ta duše navíc najde.

Po dořešení technických potíží skupina vyrazila směrem na Podkost, kde byla naplánovaná první zastávka. Díky vysílačkám mělo čelo spojení s koncem skupiny a proto nemohl být nikdo nikde zapomenut při jakýchkoliv potížích.

Malá moderátorka se vezla ve vozíku a tatí měl o zátěž postaráno. Jelo se turistickým tempem 20 až 26 km/h po rovině, kopce se dařilo šlapat rychlostí 9 km/h a z kopců se ztrácela výška rychlostí i přes 50 km/h!

Není divu, že jsme dorazili na Podkost rychle a svěží. První občerstvení a jelo se dál. Libošovická louka prověřila trochou bláta, pak dlouhý sjezd a už jsme u Věžického rybníku.

Péťa Daniel se osvědčil jako fotograf dokumentarista, nenechali jsme si ujít místa, kde se točila filmová klasika Jak dostat tatínka do polepšovny. Ještě pár snímků a už vyrážíme k dlouhému stoupání na Hrubou skálu.

Kousek za Hrubou skálou směrem na Valdštejn dojíždíme první skupinu našich pěších kolegů, zdravíme se a pádíme dál. Po skvělém ztrácení výšky nastupuje opět stoupání a na jeho vrcholu nám je odměnou výhled na celé Skalní město.

Dosahujeme druhého vytyčeného cíle - vyhlídky na krásná panoramata, za kterými jezdí sem, na dno moře celý svět. Focení, oddych a pití, vše potřebné pro další cestu.

Stavíme pod druhou vyhlídkou, dál se musí pěšky. Na kole se na druhou vyhlídku vydal Jožínek sám, neboť se záhy stal akrobatem dne, kdy předvedl skvělý para kotoul přes řidítka svého "Spešlu". Nic ho neodradilo a dobyl cesty pro pěší na kole!

Zdravíme druhou turistickou skupinu midgárdí, která je již na odchodu. Oběd jsme si užili v těsné blízkosti nejstaršího hradu v Českém ráji, hradu Valdštejn. Hnalo se na déšť, vítr ochladil každé zpocené tričko a bundy přišly vhod.

První kapky nevěstily nic dobrého a tak vyrážíme raději na zpáteční cestu. Kousek za Valdštejnem potkáváme třetí pěší skupinu. Na řeči není čas, jen se zdravíme, jsme na začátku vražedného stoupání . . .

Ztrácení výšky okolo Kopicova statku do Kacanov bylo perlou na celé vyjížďce. Pokračujeme přes Kacanovy, Skokovy a Žehrov do Srbska a pak už do kempu Křineč, kde na nás čeká večeře v občerstvení U Olinky.

Někteří míří do sprch, někteří ke Komárovskému rybníku. Inu hygiena a osvěžení přijdou po těch bezmála čtyřiceti kilometrech vhod!

Večerní posezení ve znamení odpovědí na dotazy a vzájemné diskuse realizujeme v kryté části kiosku U Olinky, protože večerní rosa sebou přináší i prudké ochlazení.

Dorazili další posluchači a účastníci akce, kteří se nemohli spolu s námi věnovat celodennímu objevování krás přírody. Večerní společné posezení končí o půl jedenácté, několik skupinek individuálně pokračuje v povídání před stany.

Drogová párty v sousedním kempu Nebe startuje, tentokráte krocena alespoň telefonicky Policií. Ta se raději ani nedostavuje, aby pomohla chránit večerní klid, protože omamné ingredience bylo cítit i za bílého dne.

Druhý den končí, rosa a chlad se plíží do našich stanů, je ještě větší zima než předchozí noc, ale únava vítězí. . . .

Den III.

Poslední den bývá nejsmutnější, protože příběh končí. Ale ten náš teprve začal. Vytvořil se kolektiv, který hodlá společné cyklovýlety a setkání opakovat. A to je opravdu skvělá zpráva!

Po snídani začíná mizet stanové městečko. Mnozí přemýšlíme jak to všechno, co se nám rozmnožilo naskládáme do auta! Nakonec máme naloženo a mnozí po obědě vyrážejí k domovu.

Padá rozhodnutí, že se cestou ještě zastavíme na Podkosti a projdeme se Údolím Plakánku. To si prostě nemůžeme nechat ujít! Kdo neviděl Plakánek, jakoby nikdy v Českém ráji nebyl!

Skaliské údolí nabízí překrásná panorama a focení má vždy skvělý efekt. Naše procházka končí u chalupy Pepy Dvořáka na břehu Oborského rybníka. Mistr zrovna kosil trávník sekačkou a zvědavci ho lačně pozorují . . .

Loučíme se na parkovišti pod hradem Kost, příjemně unaveni plní skvělých zážitků se slibem, že takový víkend si brzy dopřejeme opět, a že to všechno stálo za to a bylo to fajn!

Tak někdy v září opět na shledanou a na šlapanou!